Osobní stránky Milana Pešáka

Proč jsem vstoupil do ODS?

O vstupu do ODS jsem uvažoval dlouho. Otázkou pro mě nebylo "Kam?", ale "Zda?". Bylo tomu tak z části proto, že jsem nechtěl zavdávat příčinu politickému nálepkování Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých - občanského sdružení, do jehož čela jsem byl již poněkolikáté zvolen, jednak proto, že členství v politické straně nepovažuji za kabát, který se dá dle okolností převlékat. A vždy jsem říkal: "Nestraníkem jsem v životě jen jednou." Postupně však ve mně sílilo přesvědčení, že když se mi něco v politice obce, kraje či našeho státu nelíbí, nemá smysl nadávat, ale je třeba, abych se pro změnu k lepšímu pokusil něco udělat.

Od 3. prosince 1989, kdy jsem byl jedním ze zakladatelů první nezávislé svépomocné organizace zrakově postižených občanů, České unie nevidomých a slabozrakých, jsem činný v občanských organizacích takto postižených lidí. Nejdříve jako dobrovolník, od roku 1992 jako profesionál. Česká unie nevidomých a slabozrakých a její nástupkyně Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR si vytyčily za své poslání jednak obhajobu práv a prosazování zájmů občanů se zrakovým postižením, jednak budování uceleného systému konkrétních služeb pro takto postižené občany. Díky našemu úsilí a podpoře, kterou jsme pro naše myšlenky dokázali získat, je v naší zemi ozvučeno víc světelně řízených křižovatek, než kdekoli jinde na světě. Na povel nevidomého člověka autobusy či tramvaje v mnoha městech řeknou číslo a směr linky a počet těchto měst se zvyšuje. Vytvořili jsme síť středisek, kde se mohou nevidomí lidé z celého území ČR učit chodit s bílou holí a zvládat další pro samostatný a v maximální míře nezávislý život nezbytné dovednosti. Je vydávána celá řada časopisů v Braillově a zvětšeném písmu, na audiokazetách či v podobě digitálního textu. Nevidomí lidé mohou nejen získat příspěvek na pořízení speciálního počítače, který jim umožní pracovat s informacemi, ale mají kde se jej naučit ovládat. Stále více internetových stránek je jim přístupno atd. Ve výčtu dalších činností bych mohl pokračovat; omezím se však jen na konstatování, že je pro mne ctí, že jsem měl a mám spolupracovníky, s nimiž lze toto vše realizovat.

Při výše uváděných činnostech organizace nevidomých spolupracovala a spolupracuje s dalšími organizacemi občanů se zdravotním postižením nebo poskytujícími jim své služby. I z tohoto důvodu jsem byl v letech 1994 až 2001 volen do funkce místopředsedy Sboru zástupců organizací zdravotně postižených a později jeho nástupnické organizace Národní rady zdravotně postižených občanů. Do roku 2003 jsem byl také členem Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.V roce 2003 jsem z důvodu vytížení jinými povinnostmi např. zastupitele městské části Praha 11 a s tím souvisejícími povinnostmi na členství ve Vládním výboru a místopředsednictví v Národní radě zdravotně postižených rezignoval a zůstal jsem jen řadovým členem Republikového výboru této organizace.

Přiznávám, že poslední kapkou, která přispěla k mému rozhodnutí vstoupit do ODS, bylo zařazování tzv. občanských kandidátů na kandidátky Koalice. Nepovažuji za optimální, pokud je na kandidátku nějaké politické strany zařazen kandidát z titulu své příslušnosti k nějaké sociální skupině nebo části společnosti. Jednak mi to připomíná dobu před rokem 1989, která je chvála Bohu pryč, jednak většina takovýchto lidí stejně sdílí cíle a hodnoty stran, na jejichž kandidátkách se objevují a svou myšlenkovou nezávislost tak jen předstírají. V případě, že je tomu jinak, mohou pak prožívat krušné chvíle a konflikty se svým svědomím při prosazování politiky strany, za kterou byli zvoleni, což se od nich jako protislužba beztak očekává.

Proto jsem si v roce 2002 po několikaletém zvažování zvolil cestu stát se řadovým členem ODS, strany, která je mi svým programem, cíli a hodnotami nejbližší. Zkusil jsem kandidovat v komunálních volbách v městské části, kde bydlím, a zejména díky preferenčním hlasům voličů jsem byl zvolen členem zastupitelstva Městské části Praha 11. Zde pracuji zejména v sociální komisi, předmětem mého zájmu je také oblast školství a bezpečnosti občanů.

Věřím, že komunální politika je pro mne tou nejlepší přípravou k dalším krokům, které budu moci učinit. Rád bych přispěl k tomu, aby se v naší zemi vyplatilo být poctivým a čestným; ne beze stopy mizet v zahraničí a kličkách paragrafů, aby právo hájilo hlavně poctivé lidi a ne zločince, vypočítavce a jiné vykuky. Rád bych napomohl tomu, aby se v naší zemi vyplatilo pracovat, aby ti, kteří jsou aktivní, za svou aktivitu nebyli trestáni spoustou bezbřehých daní a předpisů a aby sociální systém pomáhal těm, kteří jej opravdu potřebují, ne těm, kteří jej ždímají a dojí. Posuzujme věci ne nařízeními spousty úředníků, spoustou mnohdy zbytečných zákonů či směrnicemi Evropské unie, ale hlavně zdravým rozumem!

Copyright © 2003 - 2010 Milan Pešák.
Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.