Menu
Doporučuji
Hlavní město Praha
Městská část Praha 11
Počitadlo
Počet přístupů od 13.10.2003
Pravé věci je třeba dělat v pravý čas. Můžete vymyslet sebeskvělejší věc; jestliže jí však doba není nakloněna, nebude z ní to, co očekáváte. Největším problémem je, že míra pravosti času či nakloněnosti doby se většinou prokáže až následně.
Mám dojem, že pravá věc v pravou chvíli se nám podařila. Ano, samozřejmě hovořím o sloučení České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v ČR. Jeden a půl roku od tohoto sloučení ukázalo, že se jedná nejen o správnou věc, ale že jsme ji učinili také v pravý čas. Že to nešlo dříve, je zřejmé; že jsme však se sloučením neotáleli déle, je nanejvýš dobře. Podařilo se nám totiž rozběhnout plnou činnost naší organizace dříve, než ji mohly významně zbrzdit balíčky úsporných opatření. V loňském roce se nám podařilo pro Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých obhájit dotace, jež byly součtem dotací slučujících se organizací v roce předchozím, za což patří dotujícím ministerstvům velký dík. Zejména díky podpoře MPSV se nám podařilo vybudovat nejpodstatnější část Střediska pro výcvik vodících psů a zahájit jeho provoz. Dlouholetá systematická práce Tyfloservisu a zejména jeho vedoucího Dr. Cerhy byla oceněna cenou Ministra zdravotnictví ČR, což také výrazným způsobem prestiž Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých zvýšilo. Největší devizou sloučení však je, že jsme lépe připraveni čelit nejistotám a tlakům, jež tento rok přinese.
Učinili jsme pravou věc v pravý čas a mohlo by se zdát, že máme vystaráno. Jenže čas nestojí a přináší nutnost dalších důležitých rozhodnutí. Usnout na vavřínech sebeuspokojení ze sloučení a neslyšet aktuální výzvy doby, do níž vstupujeme, by se nám mohlo krutě nevyplatit. Tento rok bude představovat z hlediska prostředí, v němž SONS funguje, největší změnu od roku 1990. Poprvé hrozí skutečné snižování dotací, získat jiné finanční zdroje je stále obtížnější, celková reforma systému financování občanských sdružení, která je dána především změnou koncepce sociálních služeb, se blíží. Vzhledem k celkové politické situaci budeme muset navazovat množství nových kontaktů a přesvědčovat mnoho nových lidí o tom, že to, co děláme, je důležité a že právě my jsme ti, kdo to mohou a umí dělat nejlépe. Celé sloučení by nám mohlo být velmi málo platné, nepodaří-li se nám Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých postavit tak, aby byla schopna dlouhodobě přežít v měnících se vnějších podmínkách. A tu se dostáváme k nejzásadnějším otázkám, k otázkám její prioritní orientace. Co vlastně je prioritou SONS? Poskytování služeb nevidomým a slabozrakým občanům v odborných střediscích? Orientace na klubovou a zájmovou činnost? Obhajoba zájmů a potřeb nevidomých občanů? A jaké jsou nejdůležitější zájmy a potřeby těchto občanů v dnešní době? Jsme schopni je prostřednictvím SONS v dnešní podobě opravdu efektivně hájit? Stačíme na to sami? A pokud ne, neztratíme se opět v tom statisícovém množství postižených či potřebných?
Vážení čtenáři, možná právě nyní čekáte, že začnu položené otázky zodpovídat jednu po druhé. Bylo by to takové uklidňující, hezké a zejména pohodlné. Nekladu však tyto otázky proto, že bych na ně sám neměl odpovědi. Kladu je a nezodpovím je zejména proto, abych od Vás mohl slyšet promyšlená a kvalifikovaná stanoviska, až budu návrhy odpovědi předkládat k diskusi 2. celostátnímu shromáždění SONS. Nejsme přece organizace, která za nevidomé rozhoduje a jedná; jsme nevidomí občané, kteří rozhodují a jednají sami za sebe.
Znovusjednocením hnutí zrakově postižených občanů v naší zemi jsme učinili správnou věc v pravý čas. V činění správných věcí v pravý čas je však třeba pokračovat. Do roku 1998 nám přeji, aby se nám to dařilo v SONS i v osobním životě.
Milan Pešák